Čas plyne jako voda a my máme opět další sezónu za sebou. Mně osobně vše uteklo tak rychle, že jsem se ani nerozkoukal a už jsem nad hlavu zvedal pohár pro vítěze Liberecké ligy mužů. Nyní si budu možná trochu protiřečit, avšak i přes tento pocit na nás bylo vidět, že sezóna je pro nás dlouhá tak akorát a jsme rádi, že se zde nehrají žádné nadstavbové části play off a podobné energii beroucí souboje.
Když jsem se dnes rozhlédl po šatně, většina kádru si obvazovala bolavé šrámy, zpevňovala chatrné končetiny různými druhy ortéz, občerstvovala se podpůrnými prostředky všeho druhu (ovšem vše pod přísným dozorem antidopingové kontroly). Bylo to jasné znamení, že to nemáme ve svých letech jednoduché, jako příklad může sloužit, že náš kapitán Honzik si přivodil blíže nespecifikované zranění v dolní časti těla při uklízení dětského pokojíčku. Takže kromě značné porce zápasů nám připravují nástrahy i naše zaměstnání a náš rodinný život. Jsme takoví bojovníci, kteří se prosekávají hustým pralesem zvaným život a zkrátka bylo vidět, že konec sezóny v dubnu je již nasnadě.
Nyní se ale pojďme společně podívat na naše poslední dvě utkání v mistrovské sezóně. A to konkrétně proti týmu FBC Bestie Česká Lípa D, kteří v ten moment na dálku sváděli urputný souboj o 2. místo v tabulce s frýdlantskými Vlky, kteří doma netrpělivě čekali, jak tento boj skončí.
Utkání pro nás nezačalo příliš dobře, když v čase 1:49 po dorážce otevřela skóre hráčka České Lípy a my tak prohrávali zanedlouho po úvodním hvizdu. Naštěstí tu byl Vesy, který stíhal koberovského Frkalu v kanadském bodování celé ligy, a po 17 vteřinách zařídil rychlé vyrovnaní stavu. To nás herně nakoplo natolik, že jsme v čase 4:16 otočili utkání ve svůj prospěch až na poměr 4:1. Soupeř se však nehodlal vzdát a dvěma rychlými góly přišel s lehkým zdramatizováním úvodní třetiny, v čase 7:51 tak ukazoval stav skóre hodnotu 4:3.
Hra byla velmi vyrovnaná a na každé straně hřiště byly k vidění gólové šance. Avšak my ze hry postupem času měli čím dál více. Důvodem bylo patrně i to, že soupeř nepřijel v příliš početné skupině, a to se mu začínalo pomalu, ale jistě stávat osudným. Stál proti nim sice starý, ale hladový soupeř, který měl hned tři útočné lajny. Tato útočná komanda se postarala o to, že po dalších třech vstřelených brankách se šlo do šatny za stavu 7:3 pro nás.
Sice jsme neměli problém s počtem hráčů, avšak co nás trápilo, byl balíček fyzického fondu (Théris chtěl odstoupit z utkání, když zjistil, že ho dnes čeká ještě pět dalších takových třetin) a taktická nedisciplinovanost, díky které jsme pouštěli soupeře zbytečně do gólových šancí. Řekli jsme si k tomu své a šlo se do druhé třetiny.
Tu jsme začali tak, jak by si každý fanoušek Jablonce a kvalitního florbalu představoval – a sice vstřelenou brankou, kterou opět mělo na svědomí magické duo Seky – Vesy. Poté následovala pasáž, kterou si soupeř za rámeček patrně nedá. Přišla naše gólová smršť, kdy po brankách Hornise, Novise a Sekyho jsme získali pohodlný náskok v poměru 11:3 a to bylo odehráno pouhých 27 minut tohoto utkání. Následně přišlo lehké zmátoření soupeře, který stihl do konce druhé třetiny snížit na 11:4 pro nás.
Třetí třetinu jsme začali pro jistotu dvěma rychlými brankami, které si vzali na starost Maliňák a Vesy, tím pádem v čase 33:06 ukazovala časomíra stav utkání 13:4. Náš italský brankář Vítek Don Multiplini neměl příliš svůj den a v následující pasáži dovolil soupeři snížit gólové manko dvěma obdrženými brankami za svá skromná zádíčka, a soupeř tak snížil na 13:6 a Vlci z Frýdlantu už začínali mít starosti o své druhé místo v tabulce. Poté však přišel na řadu náš nezastavitelný gólostroj, ve kterém se prosadil dokonce i Théris.
Soupeři jsme během necelých šesti minut nasázeli osm gólů a utkání už se zdálo být rozhodnuté, jelikož stav utkání se zastavil na hodnotě 21:6 v náš prospěch. My však dovolili minutu a půl před závěrečným hvizdem soupeři snížit na 21:7. Soupeř i tak neměl v zápase poslední slovo, a to právě díky mojí maličkosti, když jsem právě já podle zápisu utkání vstřelil poslední branku v tomto utkání a stanovil jsem tak konečné skóre na 22:7.
Říkáte si, jak je to možné, jak mohu z pozice druhého brankaře, který rybaří na střídačce vstřelit poslední branku tohoto utkání? To samé jsme si říkali i my všichni, když jsme si přečetli online zápis. Těší mě, že ze mě udělali místní časoměřiči kandidáta na zápis do Guinessovy knihy rekordů pod kolonku první brankář, který dokázal vstřelit branku ze střídačky.
Poslední branku však přirozeně vstřelil Dáňa, který dnes zažil návrat snů do sestavy, kdy si připsal oficiálně 9 kanadských bodů (pokud počítáme, že jsem poslední branku vstřelil já) a neoficiálně úctyhodných 10 bodů a tím pádem se po právu stal hráčem utkání. V kuloárech byl následně Dáňa oplýván a po internetu běhaly články s názvy Měkota vs. Gladiátors 9:7 apod.
Přestávku jsme trávili v místním bufetu, který má dle serveru jeztamkdekralik.com horší hodnocení dokonce i než zavřený McBerry bufet, ale i tak jsme byli spokojeni. Vyzkoušeli jsme místní párek v rohlíku s porcí hořčice, která odpovídala nášupu, který jsme nasázeli našemu předchozímu soupeři a šlo se s klidem na naše poslední utkání v sezóně právě proti domácí USK Slavia Liberec B.
I zde jsme se příliš nezdržovali a v čase 0:42 otevřel skóre Hornis. Během následující minuty si gólově vyměnili role Seky s Vesym. Vesy tak kromě navýšení stavu utkání na 3:0 pro nás tímto definitivně překonal Frkalu z Koberov v kanadském bodování a všem už bylo jasné, že Art Ross Trophy pro hráče s nejvyšším počtem bodů v sezóně v červnu v Las Vegas převezme právě Vesy.
Soupeř se však nehodlal vzdát a po tlaku, který si zdárně vytvořil, snížil po dorážce na 3:1 pro nás. Do konce první třetiny se skóre neměnilo, a tak jsme se mohli jít připravit na třetinu druhou.
Začátek druhé třetiny patřil Maliňákovi, který si místo párku v rohlíku koupil balíček vyhraj vhazování a skóruj a během neuvěřitelných 13 vteřin tak dokázal dvěma rychlými brankami navýšit náš náskok na 5:1. Jerry se rovněž nenechal pobízet a během necelé minuty navýšil náskok na 6:1. I přesto soupeř neubíral ve své snaze a častým přečíslením nám dělal zmatky v naší obranné fázi. To vyústilo tím, že Novis nedostoupil soupeře a ten mu vzal takovou čáru, že mohl pohodlně zakončit do naší odkryté klece a bylo tak sníženo na 6:2 z našeho pohledu.
Novis tímto počinem opět upadl do týmového opovržení, a navíc si tak odnesl na cestu pár výčitek od Králika. Na rázu hry se nic neměnilo, ale co se však změnilo byla Novisova týmová aura, když v čase 25:23 navýšil náš náskok na 7:2 po Dáňově nahrávce a tím tak přišlo Novisovo vykoupení z věznice Rýnovice, díky kterému Novis opět nabyl právo držet hokejku a běhat s námi po jedné palubovce. Do konce utkání jsme si vše již pohodlně a zkušeně pohlídali, soupeři jsme již další branku nedovolili vstřelit, náš brankostroj se zastavil na hodnotě 13:2, a my tak zakončili vítězně naši mistrovskou sezónu, kdy jsme kromě remízy s Vlky z Frýdlantu soupeři nedovolili obrat nás o body.
Na závěr bych si dovolil připomenout, že statistika sice nuda je, má však cenné údaje. Sezónu jsme tedy zakončili na první příčce s 58 body za 19 výher a jednu jedinou remízu. Nastříleli jsme soupeřům 226 branek (děkujeme pivovaru Holba, který nás za každých 100 vstřelených branek odmění galonem piva), obdrželi jsme rovných 100 branek, celkový rozdíl ve skóre tedy kladný 126.
Dařilo se nám také po stránce fanouškovské, kdy naše fanouškovská základna ovládla ligu s nejvyšší návštěvností v lize a sice 16,30 fanouška na utkání. Dále jsme ovládli statistiku úspěšnosti přesilovek, která činila hodnotu 64,29 %. I v opačné disciplíně jsme vynikali – úspěšnost oslabení 92,86 %. Co se týče individuálních statistik, tak jak bylo výše zmíněno, kanadské bodování ovládl Vesy s 88 body za 48 vstřelených branek a 40 asistencí, kterých má Vesy také nejvíce v lize a tím byl tedy vyhlášen nejlepším nahrávačem ligy. I přesto, že se dlouho traduje, že brankáři jsou slabinou Jablonce, tak my všichni brankáři jsme se vešli do TOP 5 v průměru obdržených branek na zápas, konkrétně tuto disciplínu vyhrál Víťa s průměrem 4,71 obdrženého gólu na zápas, já skončil na bronzové příčce s rovnými 5 obdrženými brankami na zápas a bramborovou příčku obsadil Denis s průměrem 5,40.
Co se týče výher, tak jsem skončil opět na bronzové pozici s 8 výhrami a Víťa na děleném pátém místě s 6 výhrami. Více zajímavých informací jsem ze serveru nevyčetl a myslím, že i tak jsem vám toho vecpal už dost a jdeme to celé už konečně ukončit.
Tímto děkuji všem, kteří se na chodu našeho týmu a také celého klubu podílejí a i díky nim můžeme zažívat tyto krásné chvíle. Veliké díky patří samozřejmě vám fanouškům, sponzorům a rodinám a vůbec všem, kteří nás tak bezmezně podporujete v našich rádoby sportovních výkonech, které všichni tak rádi vidíte na palubovkách. Děkujeme i našim soupeřům za jejich nasazení, sportovní chování a souboje, které máme všichni tak rádi.
My jdeme tuto sezónu náležitě oslavit a v září se na vás budeme opět těšit. Užijte si léto a nejezte moc zeleniny.
Čermis
Čas plyne jako voda a my máme opět další sezónu za sebou. Mně osobně vše uteklo tak rychle, že jsem se ani nerozkoukal a už jsem nad hlavu zvedal pohár pro vítěze Liberecké ligy mužů. Nyní si budu možná trochu protiřečit, avšak i přes tento pocit na nás bylo vidět, že sezóna je pro nás dlouhá tak akorát a jsme rádi, že se zde nehrají žádné nadstavbové části play off a podobné energii beroucí souboje.
Když jsem se dnes rozhlédl po šatně, většina kádru si obvazovala bolavé šrámy, zpevňovala chatrné končetiny různými druhy ortéz, občerstvovala se podpůrnými prostředky všeho druhu (ovšem vše pod přísným dozorem antidopingové kontroly). Bylo to jasné znamení, že to nemáme ve svých letech jednoduché, jako příklad může sloužit, že náš kapitán Honzik si přivodil blíže nespecifikované zranění v dolní časti těla při uklízení dětského pokojíčku. Takže kromě značné porce zápasů nám připravují nástrahy i naše zaměstnání a náš rodinný život. Jsme takoví bojovníci, kteří se prosekávají hustým pralesem zvaným život a zkrátka bylo vidět, že konec sezóny v dubnu je již nasnadě.
Nyní se ale pojďme společně podívat na naše poslední dvě utkání v mistrovské sezóně. A to konkrétně proti týmu FBC Bestie Česká Lípa D, kteří v ten moment na dálku sváděli urputný souboj o 2. místo v tabulce s frýdlantskými Vlky, kteří doma netrpělivě čekali, jak tento boj skončí.
Utkání pro nás nezačalo příliš dobře, když v čase 1:49 po dorážce otevřela skóre hráčka České Lípy a my tak prohrávali zanedlouho po úvodním hvizdu. Naštěstí tu byl Vesy, který stíhal koberovského Frkalu v kanadském bodování celé ligy, a po 17 vteřinách zařídil rychlé vyrovnaní stavu. To nás herně nakoplo natolik, že jsme v čase 4:16 otočili utkání ve svůj prospěch až na poměr 4:1. Soupeř se však nehodlal vzdát a dvěma rychlými góly přišel s lehkým zdramatizováním úvodní třetiny, v čase 7:51 tak ukazoval stav skóre hodnotu 4:3.
Hra byla velmi vyrovnaná a na každé straně hřiště byly k vidění gólové šance. Avšak my ze hry postupem času měli čím dál více. Důvodem bylo patrně i to, že soupeř nepřijel v příliš početné skupině, a to se mu začínalo pomalu, ale jistě stávat osudným. Stál proti nim sice starý, ale hladový soupeř, který měl hned tři útočné lajny. Tato útočná komanda se postarala o to, že po dalších třech vstřelených brankách se šlo do šatny za stavu 7:3 pro nás.
Sice jsme neměli problém s počtem hráčů, avšak co nás trápilo, byl balíček fyzického fondu (Théris chtěl odstoupit z utkání, když zjistil, že ho dnes čeká ještě pět dalších takových třetin) a taktická nedisciplinovanost, díky které jsme pouštěli soupeře zbytečně do gólových šancí. Řekli jsme si k tomu své a šlo se do druhé třetiny.
Tu jsme začali tak, jak by si každý fanoušek Jablonce a kvalitního florbalu představoval – a sice vstřelenou brankou, kterou opět mělo na svědomí magické duo Seky – Vesy. Poté následovala pasáž, kterou si soupeř za rámeček patrně nedá. Přišla naše gólová smršť, kdy po brankách Hornise, Novise a Sekyho jsme získali pohodlný náskok v poměru 11:3 a to bylo odehráno pouhých 27 minut tohoto utkání. Následně přišlo lehké zmátoření soupeře, který stihl do konce druhé třetiny snížit na 11:4 pro nás.
Třetí třetinu jsme začali pro jistotu dvěma rychlými brankami, které si vzali na starost Maliňák a Vesy, tím pádem v čase 33:06 ukazovala časomíra stav utkání 13:4. Náš italský brankář Vítek Don Multiplini neměl příliš svůj den a v následující pasáži dovolil soupeři snížit gólové manko dvěma obdrženými brankami za svá skromná zádíčka, a soupeř tak snížil na 13:6 a Vlci z Frýdlantu už začínali mít starosti o své druhé místo v tabulce. Poté však přišel na řadu náš nezastavitelný gólostroj, ve kterém se prosadil dokonce i Théris.
Soupeři jsme během necelých šesti minut nasázeli osm gólů a utkání už se zdálo být rozhodnuté, jelikož stav utkání se zastavil na hodnotě 21:6 v náš prospěch. My však dovolili minutu a půl před závěrečným hvizdem soupeři snížit na 21:7. Soupeř i tak neměl v zápase poslední slovo, a to právě díky mojí maličkosti, když jsem právě já podle zápisu utkání vstřelil poslední branku v tomto utkání a stanovil jsem tak konečné skóre na 22:7.
Říkáte si, jak je to možné, jak mohu z pozice druhého brankaře, který rybaří na střídačce vstřelit poslední branku tohoto utkání? To samé jsme si říkali i my všichni, když jsme si přečetli online zápis. Těší mě, že ze mě udělali místní časoměřiči kandidáta na zápis do Guinessovy knihy rekordů pod kolonku první brankář, který dokázal vstřelit branku ze střídačky.
Poslední branku však přirozeně vstřelil Dáňa, který dnes zažil návrat snů do sestavy, kdy si připsal oficiálně 9 kanadských bodů (pokud počítáme, že jsem poslední branku vstřelil já) a neoficiálně úctyhodných 10 bodů a tím pádem se po právu stal hráčem utkání. V kuloárech byl následně Dáňa oplýván a po internetu běhaly články s názvy Měkota vs. Gladiátors 9:7 apod.
Přestávku jsme trávili v místním bufetu, který má dle serveru jeztamkdekralik.com horší hodnocení dokonce i než zavřený McBerry bufet, ale i tak jsme byli spokojeni. Vyzkoušeli jsme místní párek v rohlíku s porcí hořčice, která odpovídala nášupu, který jsme nasázeli našemu předchozímu soupeři a šlo se s klidem na naše poslední utkání v sezóně právě proti domácí USK Slavia Liberec B.
I zde jsme se příliš nezdržovali a v čase 0:42 otevřel skóre Hornis. Během následující minuty si gólově vyměnili role Seky s Vesym. Vesy tak kromě navýšení stavu utkání na 3:0 pro nás tímto definitivně překonal Frkalu z Koberov v kanadském bodování a všem už bylo jasné, že Art Ross Trophy pro hráče s nejvyšším počtem bodů v sezóně v červnu v Las Vegas převezme právě Vesy.
Soupeř se však nehodlal vzdát a po tlaku, který si zdárně vytvořil, snížil po dorážce na 3:1 pro nás. Do konce první třetiny se skóre neměnilo, a tak jsme se mohli jít připravit na třetinu druhou.
Začátek druhé třetiny patřil Maliňákovi, který si místo párku v rohlíku koupil balíček vyhraj vhazování a skóruj a během neuvěřitelných 13 vteřin tak dokázal dvěma rychlými brankami navýšit náš náskok na 5:1. Jerry se rovněž nenechal pobízet a během necelé minuty navýšil náskok na 6:1. I přesto soupeř neubíral ve své snaze a častým přečíslením nám dělal zmatky v naší obranné fázi. To vyústilo tím, že Novis nedostoupil soupeře a ten mu vzal takovou čáru, že mohl pohodlně zakončit do naší odkryté klece a bylo tak sníženo na 6:2 z našeho pohledu.
Novis tímto počinem opět upadl do týmového opovržení, a navíc si tak odnesl na cestu pár výčitek od Králika. Na rázu hry se nic neměnilo, ale co se však změnilo byla Novisova týmová aura, když v čase 25:23 navýšil náš náskok na 7:2 po Dáňově nahrávce a tím tak přišlo Novisovo vykoupení z věznice Rýnovice, díky kterému Novis opět nabyl právo držet hokejku a běhat s námi po jedné palubovce. Do konce utkání jsme si vše již pohodlně a zkušeně pohlídali, soupeři jsme již další branku nedovolili vstřelit, náš brankostroj se zastavil na hodnotě 13:2, a my tak zakončili vítězně naši mistrovskou sezónu, kdy jsme kromě remízy s Vlky z Frýdlantu soupeři nedovolili obrat nás o body.
Na závěr bych si dovolil připomenout, že statistika sice nuda je, má však cenné údaje. Sezónu jsme tedy zakončili na první příčce s 58 body za 19 výher a jednu jedinou remízu. Nastříleli jsme soupeřům 226 branek (děkujeme pivovaru Holba, který nás za každých 100 vstřelených branek odmění galonem piva), obdrželi jsme rovných 100 branek, celkový rozdíl ve skóre tedy kladný 126.
Dařilo se nám také po stránce fanouškovské, kdy naše fanouškovská základna ovládla ligu s nejvyšší návštěvností v lize a sice 16,30 fanouška na utkání. Dále jsme ovládli statistiku úspěšnosti přesilovek, která činila hodnotu 64,29 %. I v opačné disciplíně jsme vynikali – úspěšnost oslabení 92,86 %. Co se týče individuálních statistik, tak jak bylo výše zmíněno, kanadské bodování ovládl Vesy s 88 body za 48 vstřelených branek a 40 asistencí, kterých má Vesy také nejvíce v lize a tím byl tedy vyhlášen nejlepším nahrávačem ligy. I přesto, že se dlouho traduje, že brankáři jsou slabinou Jablonce, tak my všichni brankáři jsme se vešli do TOP 5 v průměru obdržených branek na zápas, konkrétně tuto disciplínu vyhrál Víťa s průměrem 4,71 obdrženého gólu na zápas, já skončil na bronzové příčce s rovnými 5 obdrženými brankami na zápas a bramborovou příčku obsadil Denis s průměrem 5,40.
Co se týče výher, tak jsem skončil opět na bronzové pozici s 8 výhrami a Víťa na děleném pátém místě s 6 výhrami. Více zajímavých informací jsem ze serveru nevyčetl a myslím, že i tak jsem vám toho vecpal už dost a jdeme to celé už konečně ukončit.
Tímto děkuji všem, kteří se na chodu našeho týmu a také celého klubu podílejí a i díky nim můžeme zažívat tyto krásné chvíle. Veliké díky patří samozřejmě vám fanouškům, sponzorům a rodinám a vůbec všem, kteří nás tak bezmezně podporujete v našich rádoby sportovních výkonech, které všichni tak rádi vidíte na palubovkách. Děkujeme i našim soupeřům za jejich nasazení, sportovní chování a souboje, které máme všichni tak rádi.
My jdeme tuto sezónu náležitě oslavit a v září se na vás budeme opět těšit. Užijte si léto a nejezte moc zeleniny.
Čermis