V klubu začal v roce 2000. V sezoně 2010/2011 chytal za Jablonec 1. ligu mužů, dále působil jako hráč a později jako trenér mládeže. Od roku 2014 stál na lavičce A-týmu mužů, řeč je o Lukáši Javůrkovi.
Tato impozantní éra končí po letošní sezoně 2022/2023, kdy se „Javor” rozhodl již nekandidovat na post hlavního trenéra. Tisíce hodin a desítky víkendů. Jen těžko ve stručnosti vyjmenovat, kolik je srdcař ochoten obětovat času pro svůj klub.
Lukáš navíc již několik let sedí na více židlích. Po přenechání postu hlavního trenéra elitního týmu zastává nadále post trenéra dorostenců, hlavního grafika klubu a v neposlední řadě je místopředsedou klubu. Dorostenci navíc letos vstupují do 1. ligy. Rozhodnutí přenechat post hlavního trenéra mužů je tedy více než logická věc.
Na závěr pár slov ke konci u áčka přímo od Lukáše:
„Rozhodnutí opustit lavičku áčka ve mně zrálo již kolem Vánoc. Mužský florbal vyžaduje stále více a více kvalitní přípravu nejen na zápasy, ale i na tréninky. Já jsem začal pociťovat, že mi tak nějak dochází dech. Navíc jsme začali nahlas hovořit o tom, že bychom přihlásili dorostence do nejvyšší soutěže, to také nebude časově úplně jednoduché. Pracovních povinností mi zrovna neubývá, loni v červenci se nám s manželkou narodil syn, do toho dorostenci a členství ve výkonném výboru klubu – takže něco prostě muselo jít stranou. Áčku jsem původně jen vypomáhal na jednu sezonu, než se najde někdo kompetentnější. Bohužel se nikdo nenašel, s klukama jsem navázal více než dobrou spolupráci a i generační obměna se, myslím, dost povedla. Áčko má teď našlápnuto na dobrou pětiletku. Pokud kluci vydrží makat, určitě budou časem patřit ke špici divizní soutěže. Vážím si důvěry, kterou ve mě sami hráči vložili (na schůzi to na mě tenkrát navlékl Jirka Kočíb), vážím si toho, že jsem mohl být na lavičce áčka tak dlouho. Děkuji i klukům, že tvořili tak skvělou partu i v časech, kdy se třeba úplně nedařilo. Určitě chci také poděkovat manželce, že měla pro všechny ty tréninky a zápasy pochopení. Odcházím s nedokončenými závazky, ale věřím tomu, že můj následovník se kormidla ujme více než dobře. Držím áčku palce a těším se, až se budeme se synkem chodit kochat na všechny domácí zápasy. Časem se třeba taky dá na florbal a půjdu s ním jako trenér odspodu pěkně zpátky do áčka.”
Kdo převezme otěže na lavičce elitního týmu mužů pro další sezonu bude téma našeho příštího článku.
V klubu začal v roce 2000. V sezoně 2010/2011 chytal za Jablonec 1. ligu mužů, dále působil jako hráč a později jako trenér mládeže. Od roku 2014 stál na lavičce A-týmu mužů, řeč je o Lukáši Javůrkovi.
Tato impozantní éra končí po letošní sezoně 2022/2023, kdy se „Javor” rozhodl již nekandidovat na post hlavního trenéra. Tisíce hodin a desítky víkendů. Jen těžko ve stručnosti vyjmenovat, kolik je srdcař ochoten obětovat času pro svůj klub.
Lukáš navíc již několik let sedí na více židlích. Po přenechání postu hlavního trenéra elitního týmu zastává nadále post trenéra dorostenců, hlavního grafika klubu a v neposlední řadě je místopředsedou klubu. Dorostenci navíc letos vstupují do 1. ligy. Rozhodnutí přenechat post hlavního trenéra mužů je tedy více než logická věc.
Na závěr pár slov ke konci u áčka přímo od Lukáše:
„Rozhodnutí opustit lavičku áčka ve mně zrálo již kolem Vánoc. Mužský florbal vyžaduje stále více a více kvalitní přípravu nejen na zápasy, ale i na tréninky. Já jsem začal pociťovat, že mi tak nějak dochází dech. Navíc jsme začali nahlas hovořit o tom, že bychom přihlásili dorostence do nejvyšší soutěže, to také nebude časově úplně jednoduché. Pracovních povinností mi zrovna neubývá, loni v červenci se nám s manželkou narodil syn, do toho dorostenci a členství ve výkonném výboru klubu – takže něco prostě muselo jít stranou. Áčku jsem původně jen vypomáhal na jednu sezonu, než se najde někdo kompetentnější. Bohužel se nikdo nenašel, s klukama jsem navázal více než dobrou spolupráci a i generační obměna se, myslím, dost povedla. Áčko má teď našlápnuto na dobrou pětiletku. Pokud kluci vydrží makat, určitě budou časem patřit ke špici divizní soutěže. Vážím si důvěry, kterou ve mě sami hráči vložili (na schůzi to na mě tenkrát navlékl Jirka Kočíb), vážím si toho, že jsem mohl být na lavičce áčka tak dlouho. Děkuji i klukům, že tvořili tak skvělou partu i v časech, kdy se třeba úplně nedařilo. Určitě chci také poděkovat manželce, že měla pro všechny ty tréninky a zápasy pochopení. Odcházím s nedokončenými závazky, ale věřím tomu, že můj následovník se kormidla ujme více než dobře. Držím áčku palce a těším se, až se budeme se synkem chodit kochat na všechny domácí zápasy. Časem se třeba taky dá na florbal a půjdu s ním jako trenér odspodu pěkně zpátky do áčka.”
Kdo převezme otěže na lavičce elitního týmu mužů pro další sezonu bude téma našeho příštího článku.