Píše se začátek května, a to již většinou touto dobou máme po sezóně, avšak letos je tomu jinak, jelikož sezóna skončila až nyní. I přesto mi tato sezóna opět utekla jako voda. Patrně to bude především tím, že jsem se kvůli zranění zapojil pouze do prvního a posledního turnaje. Historie se však neptá, a tak se i já mohu pyšnit tím, že po roce patřím do mistrovské sestavy, která po minulé sezóně obhájila prvenství v tabulce Liberecké ligy mužů a právem jsme tak mohli nad hlavu zvednout mistrovský pohár, který Králik klasicky sehnal od jeho kamarádů, již se mohou pyšnit takovou hromadou vítězného zlata, že jsou schopni nám nějaké půjčit a my si tak můžeme hrát na vítěze Stanley Cupu v nejnižší lize světa.
Abych tedy přešel k jádru čivavy, tak jsme v neděli 3. 5. v liberecké Areně sehráli poslední turnaj sezóny 2024/2025. Kromě toho, že jsme tímto turnajem uzavírali sezónu, tak tento turnaj byl také tím posledním v kariéře našeho dlouholetého hecíře, srdcaře a bývalého kapitána elitního týmu – Čéři. Ten se ke svému rozlučkovému turnaji postavil nejlépe, jak mohl. Zařídil odvoz k hale a především catering pro celý tým, kde si každý přišel na své – sekaná, řízečky, bůček, utopenci a na zapití nějaké alkoholické a slazené nápoje. Pro ty, kteří si pokládají otázku, proč v nabídce nebyly nějaké vitamíny, ovoce a zdravé cukry, tak je to právě z toho důvodu, že naše těla již nejsou schopna zpracovat sebemenší množství vlákniny. Proto se ke své tělesné schránce musíme chovat co nejšetrněji a dodávat tělu jen to, na co je zvyklé.
Značně posilněni energeticky výživnými pochutinami jsme tak nastoupili k prvnímu zápasu, který jsme sehráli s týmem FBC Panthers Liberec C. Po nějakém půl roce jsem se postavil do branky a ihned po úvodním buly mě mé obranné duo ve složení Kočka – Čéřa přivítalo „malou domů“, tím jsem se dostal provozní teploty a mohlo se začít.
Hrát se tak začalo ihned od první minuty, ve které otevřel skóre Dáňa po Vesyho přihrávce a my se tak dostali rychle do vedení. Myslel jsem si, jak vše bude probíhat v poklidu, ale to jsem se mýlil, soupeř na nás vytvářel tlak a hru nám značně ztěžoval. Netrvalo dlouho a v čase 2:40 přišlo vyrovnání a od té doby to bylo z naší strany jedno velké napětí.
Hra byla plná soubojů, ostrých a rychlých akcí a přetahování o každý kus palubovky. Soupeř nás překvapil svou houževnatostí a my si nevěděli rady, co si počneme. Naše hra by se dala přirovnat k vystoupení absolventa střední školy, který sedí u maturity před komisí, která právě zjistila, že v období svaťáku se místo studia na zkoušky absolvent věnoval alkoholickým radovánkám. Naštěstí nás čtrnáct vteřin před koncem první třetiny zachránil náš navrátilec do sestavy Javor, který nám neuvěřitelnou dělovkou pod horní tyč zpříjemnil odchod do šaten.
Druhá třetina byla z našeho pohledu daleko pozitivnější. Naše vítězné tažení započal sám Čéřa po Kočkově nahrávce. Ostatní se poté nenechali dlouho pobízet, a tak po brankových příspěvcích Vesyho, Novise (průměrná střela, která brankáři prošla skrz teploměr, žádná velká hitparáda) a dvou trefách Sekyho jsme po druhé třetině vedli 7:1.
Ve třetím dějství jsem již začal foukat bublinky a především díky absenci tréninkového vytížení a zápasového tempa jsem si o přestávce krom olověných bot pořídil také batoh plný cementu. Soupeř mých fyzických indispozic dokonale využil a nebezpečně snížil na 7:4, a to se mi už začaly klepat olůvka. Naštěstí necelé dvě minuty před koncem základní hrací doby se opět trefil Dáňa a tím tak stanovil konečné skóre na 8:4 a my se opět těšili na návrat do kabiny, kde jsme se šli věnovat rekonvalescenci a případnému poskytování rozhovorů pro místní tisk.
Přestávku před druhým utkáním jsme strávili v šatně občerstvováním se a vyprávěním všemožných historek, které už tolik známe.
Poslední zápas sezóny proti nám nastoupil tým FBC Panthers Liberec B. Toto utkání bylo ještě o stupeň náročnější než to předešlé. V čase 8:40 otevřel skóre přesnou ranou Novis. Na to rychle navázal Šlindy, který zvýšil na 2:0. Poté však přišel z naší strany menší herní útlum. Toho soupeř využil a snížil skóre na 2:1. Minutu před koncem třetiny sudí odměnili Šlindyho dvouminutovým trestem a soupeř tak měl výhodu přesilové hry. Tuto výhodu stihl soupeř využít ještě před odchodem do šaten, a tak byl stav utkání před první přestávkou vyrovnaný 2:2.
Druhou třetinu Šlindy odstartoval tak, jak ji skončil, a sice opětovným dvouminutovým trestem. Oslabení jsme ubránili, získali cenné momentum a soupeři odskočili díky přesným trefám Dáni, Hornise a Vesyho na příjemný rozdíl ve skóre v poměru 5:2. Hra však byla nadále vyostřená z obou stran a rozhodčí měli rozžhavené píšťalky. Zde se sluší dodat, že kromě toho, že jsme sváděli urputné boje o poslední body této sezóny, tak jsme také čelili nepříjemnostem ze strany sudích. A sice tak, že jsme nikdo (patrně ani soupeř) nebyli schopni vyhodnotit, jakou laťku rozhodčí nastavili, a netušili jsme, jak bude daný souboj ze strany sudích ohodnocen. Tak se hrálo někdy v zájmu pravidel, a to rozhodčí vylučovali, a jakmile se hrálo za hranou pravidel, tak dle sudích tyto situace byly v souladu s pravidly. To mělo za následek jak naši nervozitu, tak také časté využívání kamerového VAR systému, který měl rovněž měřítko nastavené na level metronom. To nás vyvedlo z tempa a soupeř vyrovnal. Do konce druhé třetiny padly ještě nějaké tresty na obou stranách a šlo se do šaten.
Čekala nás poslední třetina v této sezóně a my si řekli, že si ji užijeme, a to především z toho důvodu, že to byla poslední třetina s našim kamarádem Čéřou na palubovce. Vše vypadalo slibně, a to hlavně díky tomu, že v první minutě této části Denis nahrál Sekymu na gól a my se tak opět ujali vedení v poměru 6:5.
Poté se však opět přihlásil ke slovu pan Voldemort, který není příznivcem jabloneckého florbalu, tím pádem nastalo naše opětovné znervóznění a vyvedení z tempa. Nechali jsme si vnutit soupeřovu hru a rozhodčí si s námi hráli jako malé dítě s nebohým křečkem. I přesto, že jsme běhali v otočném kolotoči pro křečky jako o život, bylo nám to málo platné. Soupeř nás dvěma rychlými brankami naprosto opařil a my se nezmohli na nic. Stále jsme se snažili se navzájem povzbuzovat, ale soupeř byl na koni a do konce zápasu stačil upravit na konečných 6:10 z našeho pohledu a bylo hotovo.
V posledním utkání jsme ztratili všechny body, to nám však na náladě neubralo, a i přesto jsme se radovali s pohárem v náručí a zaslouženě si vychutnávali zlatý konec sezóny.
Tento ročník jsme tedy zakončili se 66 body v tabulce za 22 výher a 2 porážky. Celkem se nám podařilo vstřelit 296 branek a 90 obdržet. V individuálních statistikách jsme rovněž dominovali, respektive Seky, který se 142 kanadskými body vyhrál bodování ligy. Hned v závěsu se na druhém místě umístil Vesy se 134 body. Především tomuto galaktickému duu vděčíme za výsledky v této sezóně. Ano, je to týmový sport, ale tito dva hráči byli pro nás naprosto stěžejními členy kádru. Dokazuje to také fakt, že třetí místo v týmovém bodování obsadil Dáňa s 55 kanadskými body.
Těmito výkony se nám naskytla možnost postoupit o ligu výš, což však s díky odmítneme, jelikož je lepší být jednooký mezi slepými králem (ve vší úctě ke všem soupeřům – ač to tak nevypadá, tato soutěž je velmi vyrovnaná a plná spoustou florbalových talentů, jen my mezi ně již nepatříme), než se v našich letech trápit v lize, kde se hraje opravdový sport a zavání to pohybem.
Nezbývá nic jiného než vše uzavřít pořádným poděkováním. Naše vřelé poděkování patří našemu vedení za veškerou podporu (především za opětovný nákup mistrovských triček), našim rodinám za shovívavost a pochopení, že si stále hrajeme na sportovce, dále vám všem fanouškům a podporovatelům za veškerou vaši přízeň a jedno velké díky patří našemu již bývalému spoluhráči, ale kamarádovi až za hrob – Čéřovi.
Děkujeme za všechny společné chvíle na hřišti, zážitky mimo hřiště, za neskutečné nasazení, odhodlanost, obětavost a všechny kapitánské vlastnosti, kterými Čéřa oplývá. Vždy šel jak na hřišti, tak mimo něj příkladem a jeho chování nese vlastnosti, které nadcházející florbalová generace potřebuje jako Seník ferneta po příchodu do hospody. Odchází legenda naší organizace a důležitý člen týmu po dekády. Přejeme poklidný florbalový důchod a jen to nejlepší do osobního života, nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že mi bylo velikou ctí být spoluhráčem takové florbalové osobnosti.
Děkujeme všem za další krásnou, a hlavně mistrovskou sezónu, přejeme krásné léto, užité prázdniny a těšíme se na vás v září při startu sezóny 2025/2026.
Čermis
Píše se začátek května, a to již většinou touto dobou máme po sezóně, avšak letos je tomu jinak, jelikož sezóna skončila až nyní. I přesto mi tato sezóna opět utekla jako voda. Patrně to bude především tím, že jsem se kvůli zranění zapojil pouze do prvního a posledního turnaje. Historie se však neptá, a tak se i já mohu pyšnit tím, že po roce patřím do mistrovské sestavy, která po minulé sezóně obhájila prvenství v tabulce Liberecké ligy mužů a právem jsme tak mohli nad hlavu zvednout mistrovský pohár, který Králik klasicky sehnal od jeho kamarádů, již se mohou pyšnit takovou hromadou vítězného zlata, že jsou schopni nám nějaké půjčit a my si tak můžeme hrát na vítěze Stanley Cupu v nejnižší lize světa.
Abych tedy přešel k jádru čivavy, tak jsme v neděli 3. 5. v liberecké Areně sehráli poslední turnaj sezóny 2024/2025. Kromě toho, že jsme tímto turnajem uzavírali sezónu, tak tento turnaj byl také tím posledním v kariéře našeho dlouholetého hecíře, srdcaře a bývalého kapitána elitního týmu – Čéři. Ten se ke svému rozlučkovému turnaji postavil nejlépe, jak mohl. Zařídil odvoz k hale a především catering pro celý tým, kde si každý přišel na své – sekaná, řízečky, bůček, utopenci a na zapití nějaké alkoholické a slazené nápoje. Pro ty, kteří si pokládají otázku, proč v nabídce nebyly nějaké vitamíny, ovoce a zdravé cukry, tak je to právě z toho důvodu, že naše těla již nejsou schopna zpracovat sebemenší množství vlákniny. Proto se ke své tělesné schránce musíme chovat co nejšetrněji a dodávat tělu jen to, na co je zvyklé.
Značně posilněni energeticky výživnými pochutinami jsme tak nastoupili k prvnímu zápasu, který jsme sehráli s týmem FBC Panthers Liberec C. Po nějakém půl roce jsem se postavil do branky a ihned po úvodním buly mě mé obranné duo ve složení Kočka – Čéřa přivítalo „malou domů“, tím jsem se dostal provozní teploty a mohlo se začít.
Hrát se tak začalo ihned od první minuty, ve které otevřel skóre Dáňa po Vesyho přihrávce a my se tak dostali rychle do vedení. Myslel jsem si, jak vše bude probíhat v poklidu, ale to jsem se mýlil, soupeř na nás vytvářel tlak a hru nám značně ztěžoval. Netrvalo dlouho a v čase 2:40 přišlo vyrovnání a od té doby to bylo z naší strany jedno velké napětí.
Hra byla plná soubojů, ostrých a rychlých akcí a přetahování o každý kus palubovky. Soupeř nás překvapil svou houževnatostí a my si nevěděli rady, co si počneme. Naše hra by se dala přirovnat k vystoupení absolventa střední školy, který sedí u maturity před komisí, která právě zjistila, že v období svaťáku se místo studia na zkoušky absolvent věnoval alkoholickým radovánkám. Naštěstí nás čtrnáct vteřin před koncem první třetiny zachránil náš navrátilec do sestavy Javor, který nám neuvěřitelnou dělovkou pod horní tyč zpříjemnil odchod do šaten.
Druhá třetina byla z našeho pohledu daleko pozitivnější. Naše vítězné tažení započal sám Čéřa po Kočkově nahrávce. Ostatní se poté nenechali dlouho pobízet, a tak po brankových příspěvcích Vesyho, Novise (průměrná střela, která brankáři prošla skrz teploměr, žádná velká hitparáda) a dvou trefách Sekyho jsme po druhé třetině vedli 7:1.
Ve třetím dějství jsem již začal foukat bublinky a především díky absenci tréninkového vytížení a zápasového tempa jsem si o přestávce krom olověných bot pořídil také batoh plný cementu. Soupeř mých fyzických indispozic dokonale využil a nebezpečně snížil na 7:4, a to se mi už začaly klepat olůvka. Naštěstí necelé dvě minuty před koncem základní hrací doby se opět trefil Dáňa a tím tak stanovil konečné skóre na 8:4 a my se opět těšili na návrat do kabiny, kde jsme se šli věnovat rekonvalescenci a případnému poskytování rozhovorů pro místní tisk.
Přestávku před druhým utkáním jsme strávili v šatně občerstvováním se a vyprávěním všemožných historek, které už tolik známe.
Poslední zápas sezóny proti nám nastoupil tým FBC Panthers Liberec B. Toto utkání bylo ještě o stupeň náročnější než to předešlé. V čase 8:40 otevřel skóre přesnou ranou Novis. Na to rychle navázal Šlindy, který zvýšil na 2:0. Poté však přišel z naší strany menší herní útlum. Toho soupeř využil a snížil skóre na 2:1. Minutu před koncem třetiny sudí odměnili Šlindyho dvouminutovým trestem a soupeř tak měl výhodu přesilové hry. Tuto výhodu stihl soupeř využít ještě před odchodem do šaten, a tak byl stav utkání před první přestávkou vyrovnaný 2:2.
Druhou třetinu Šlindy odstartoval tak, jak ji skončil, a sice opětovným dvouminutovým trestem. Oslabení jsme ubránili, získali cenné momentum a soupeři odskočili díky přesným trefám Dáni, Hornise a Vesyho na příjemný rozdíl ve skóre v poměru 5:2. Hra však byla nadále vyostřená z obou stran a rozhodčí měli rozžhavené píšťalky. Zde se sluší dodat, že kromě toho, že jsme sváděli urputné boje o poslední body této sezóny, tak jsme také čelili nepříjemnostem ze strany sudích. A sice tak, že jsme nikdo (patrně ani soupeř) nebyli schopni vyhodnotit, jakou laťku rozhodčí nastavili, a netušili jsme, jak bude daný souboj ze strany sudích ohodnocen. Tak se hrálo někdy v zájmu pravidel, a to rozhodčí vylučovali, a jakmile se hrálo za hranou pravidel, tak dle sudích tyto situace byly v souladu s pravidly. To mělo za následek jak naši nervozitu, tak také časté využívání kamerového VAR systému, který měl rovněž měřítko nastavené na level metronom. To nás vyvedlo z tempa a soupeř vyrovnal. Do konce druhé třetiny padly ještě nějaké tresty na obou stranách a šlo se do šaten.
Čekala nás poslední třetina v této sezóně a my si řekli, že si ji užijeme, a to především z toho důvodu, že to byla poslední třetina s našim kamarádem Čéřou na palubovce. Vše vypadalo slibně, a to hlavně díky tomu, že v první minutě této části Denis nahrál Sekymu na gól a my se tak opět ujali vedení v poměru 6:5.
Poté se však opět přihlásil ke slovu pan Voldemort, který není příznivcem jabloneckého florbalu, tím pádem nastalo naše opětovné znervóznění a vyvedení z tempa. Nechali jsme si vnutit soupeřovu hru a rozhodčí si s námi hráli jako malé dítě s nebohým křečkem. I přesto, že jsme běhali v otočném kolotoči pro křečky jako o život, bylo nám to málo platné. Soupeř nás dvěma rychlými brankami naprosto opařil a my se nezmohli na nic. Stále jsme se snažili se navzájem povzbuzovat, ale soupeř byl na koni a do konce zápasu stačil upravit na konečných 6:10 z našeho pohledu a bylo hotovo.
V posledním utkání jsme ztratili všechny body, to nám však na náladě neubralo, a i přesto jsme se radovali s pohárem v náručí a zaslouženě si vychutnávali zlatý konec sezóny.
Tento ročník jsme tedy zakončili se 66 body v tabulce za 22 výher a 2 porážky. Celkem se nám podařilo vstřelit 296 branek a 90 obdržet. V individuálních statistikách jsme rovněž dominovali, respektive Seky, který se 142 kanadskými body vyhrál bodování ligy. Hned v závěsu se na druhém místě umístil Vesy se 134 body. Především tomuto galaktickému duu vděčíme za výsledky v této sezóně. Ano, je to týmový sport, ale tito dva hráči byli pro nás naprosto stěžejními členy kádru. Dokazuje to také fakt, že třetí místo v týmovém bodování obsadil Dáňa s 55 kanadskými body.
Těmito výkony se nám naskytla možnost postoupit o ligu výš, což však s díky odmítneme, jelikož je lepší být jednooký mezi slepými králem (ve vší úctě ke všem soupeřům – ač to tak nevypadá, tato soutěž je velmi vyrovnaná a plná spoustou florbalových talentů, jen my mezi ně již nepatříme), než se v našich letech trápit v lize, kde se hraje opravdový sport a zavání to pohybem.
Nezbývá nic jiného než vše uzavřít pořádným poděkováním. Naše vřelé poděkování patří našemu vedení za veškerou podporu (především za opětovný nákup mistrovských triček), našim rodinám za shovívavost a pochopení, že si stále hrajeme na sportovce, dále vám všem fanouškům a podporovatelům za veškerou vaši přízeň a jedno velké díky patří našemu již bývalému spoluhráči, ale kamarádovi až za hrob – Čéřovi.
Děkujeme za všechny společné chvíle na hřišti, zážitky mimo hřiště, za neskutečné nasazení, odhodlanost, obětavost a všechny kapitánské vlastnosti, kterými Čéřa oplývá. Vždy šel jak na hřišti, tak mimo něj příkladem a jeho chování nese vlastnosti, které nadcházející florbalová generace potřebuje jako Seník ferneta po příchodu do hospody. Odchází legenda naší organizace a důležitý člen týmu po dekády. Přejeme poklidný florbalový důchod a jen to nejlepší do osobního života, nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že mi bylo velikou ctí být spoluhráčem takové florbalové osobnosti.
Děkujeme všem za další krásnou, a hlavně mistrovskou sezónu, přejeme krásné léto, užité prázdniny a těšíme se na vás v září při startu sezóny 2025/2026.
Čermis