V neděli 24.10. 2021 se konal po dlouhém roce a 20 dnech první turnaj Liberecké ligy mužů. (Pokud se ptáte, jak vím přesnou dobu naší odluky od profesionální sportovní aktivity, tak je to velice jednoduché – spočítal jsem počet dní od posledního turnaje a vydělil počtem měsíců).
Zahájení této sezóny se konalo v Českém Dubu, kde jsme se všichni sešli tradičně hodinu před začátkem utkání, abychom probrali všechna důležitá témata a vedli pestré rozhovory na úrovni. Sešli jsme se všichni ovšem kromě Dáňi (Daniel Měkota), který v Českém Dubu – vesničce, která má náměstí, které zoufale bojuje o to, aby se mohlo nazývat náměstím a které disponuje polozavřenou hospodou a autobusovou zastávkou s odpadkovým košem – nemohl toto náměstí najít a nemohl tedy najít ani cestu k hale. V takovýchto chvílích člověk jedná pouze na základě základních lidských instinktů a jedná nejlépe v zájmu svého života, a tak také Dáňa jednal a jediná rozumná možnost v tuto chvíli byla zavolat Králikovi (tady závorku dávat nemusím, všichni ho znáte) o pomoc, čímž se celý problém vyřešil.
První zápas jsme sehráli se starou gardou Koberov. Takovýto zápas je v oficiálních kuloárech veden jako derby s velkou příměsí rivality. Do utkání jsme vstupovali s velkým odhodláním a zdravým sebevědomím, díky kterému jsme si sami v hlavách vytvořili představu, že jsme v sázkových kancelářích vedeni jako favorité.
Z tohoto omylu nás po 10 minutách hry vyvedl Suky (Jan Súkeník), který při obraném zákroku, který vlastně ani neudělal, držel florbalku, jako když hrabe listí a elegantně tečoval balónek tak, že ani já se svým přesunovacím umem jsem prostě nebyl schopen zabránit prvnímu obdrženému gólu v sezóně. Vzhledem k tomu, že se blíží listopad, budiž toto Sukymu odpuštěno. Rychlou odpověď si však připravil Dáňa, který se v Českém Dubu konečně rozkoukal a když už věděl, kde se nachází hala, s nalezením branky soupeře již neměl problém. Následně jsme si díky vrácenému sebevědomí získali zpět důvěru, předváděli jsme náš chytrý jablonecký florbal a díky tlaku jsme si vybojovali trestné střílení, které však bohužel Dáňa neproměnil.
Aby toho nebylo málo, tak jsem se opět ukázal já ve svém pravém světle a ševelící balónek z půlky hřiště mi propadl za záda, trefil tyč a ke všemu se bohužel odrazil od tyčky brankové konstrukce tak nešikovně, že trefil mé velké nešikovné tělo takovým způsobem, že ani můj mohutný skok (pád na zem) nepomohl k zabránění dalšího gólu v mé brance.
Naštěstí otěže zápasu převzal Javor (Lukáš Javůrek) a svým příkladným bojovným výkonem nás opět vrátil do zápasu krásnou trefou do koberovské branky. Tato vyrovnávací branka nás nastartovala k velkým výkonům, a to takovým, že dokonce i Novis (Martin Novák) poté, co mu nejprve byl největším soupeřem mantinel, se dokázal poprvé v sezóně prosadit a nastartoval tím gólostroj, jenž se zastavil až na skóre 7:2 pro nás a po prvním zápase jsme se mohli radovat z úspěšného vykročení do nové sezóny.
Hráčem utkání byl zvolen Javor, jenž si připsal do své kolonky individuálních statistik 2+1. Avšak jako správný profesionál z toho neměl radost a v pozápasovém rozhovoru se nechal slyšet, že jeho výkon má stále ještě mezery a hodlá se neustále zlepšovat. Tímto přístupem nám jde příkladem a ukazuje nám, že jsou i hráči jiného ražení a smýšlení než třeba Novis.
Druhý zápas následoval ihned po tomto utkání a po krátké přestávce jsme se ještě v provozní teplotě pustili do dalšího utkání.
V tomto klání nás vyzval domácí klub z Českého Dubu. I v tomto utkání jsme nastolili stejný průběh z minulého klání a drželi si převahu nad soupeřem a vytvářeli tlak, srovnatelný v tlakové nádobě u šumavské benzínky. Z toho jsme profitovali dvěma početními výhodami, přičemž až při té druhé dokázal Novis využít převahu a k naší neradosti, že zrovna on vstřelil další gól, který nám bude připomínat, jsme si vzali v utkání vedení do své moci.
Bohužel po dvou minutách přišlo ze strany soupeře vyrovnání a do konce první třetiny přišlo i nepříjemné otočení zápasu, takže do šaten (za mantinel) jsme šli za nepříznivého stavu v poměru 2:1 pro domácí.
Do druhé části jsme vstupovali s jasným cílem utkání opět vzít do své režie. Patrně jsme měli chybu ve scénáři a soupeři se povedlo jeho vedení navýšit na 3:1, což mělo za následek fakt, že Králik a jeho slovník se dostával do provozní teploty, která byla tak vysoká, že ochladila náladu a morálku v týmu. V těchto chvílích se pozná duch týmu a jen ti nejsilnější se vzchopí. Což náš tým samo sebou je a v čase 19:23 Novis zasadil semínko kontaktního gólu. Vyrovnání se i přes další neúspěšný nájezd, který měl na svědomí Králik, konalo. Jelikož Králik složil reparát za neproměněný nájezd a po tvořivé přihrávce od Denise (balónek Králikovi z metru podal) vyrovnal stav utkání na 3:3. Avšak bohužel pro nás naší takticky nedisplinovanou hrou jsme opět pomyslné misky vah nechali přelít na stranu soupeře a za mantinely se šlo za stavu 5:3 pro Český Dub.
Po přestávkovém vystoupení OneKebab show v podání Králika, kde předvedl takové antré, že i já jako náhradní gólman jsem cítil vinu za skóre, jež ukazovala časomíra. A díky tomu jsme se shodli, že předvedeme třetinu snů a natočí se o nás film Zázrak na palubovce. V čase 31:58 svitla první naděje na námět filmové předlohy, když Javor přidal další gól do své sbírky a nám svitla naděje na obrat. Avšak bohužel jediný film, který podle nás bude natočen, bude leda tak Zmatek v tortile, jelikož jsme opět předvedli naivní a netaktický výkon, jenž vyústil v totální zmar a krach v naší defenzivě a z druhého zápasu jsme si odnesli prohru v poměru 7:4 pro soupeře.
V pozápasovém posezení ve Steak Pub U Medvěda jsme se všichni shodli, že na naší prohře má vinu rozsáhlá marodka, jež čítá Sena (Lukáše Slámu), Schlindyho (Petr Schlindenbuch), Beryho (Tomáš Beran) a bratry Kujanovic. Takže vám tímto moc děkujeme, kluci.
Věříme, že se naše marodka do příštího zápasu ztenčí jako moje a Králikovo břicho a skóre se rozroste jako vlasy na Novisově čele.
Příští zápasy sehrajeme 6. 11. 2021 v České Lípě proti domácím celkům Gladiátorů a Bestiím D. Člověk aby se bál do Lípy jet, když tým Bestií má i déčkový tým. Avšak kdo se bojí, nesmí na kebab, tudíž se na vás opět těšíme 6. 11.
Čermis (ten co sedí občas v bráně)
V neděli 24.10. 2021 se konal po dlouhém roce a 20 dnech první turnaj Liberecké ligy mužů. (Pokud se ptáte, jak vím přesnou dobu naší odluky od profesionální sportovní aktivity, tak je to velice jednoduché – spočítal jsem počet dní od posledního turnaje a vydělil počtem měsíců).
Zahájení této sezóny se konalo v Českém Dubu, kde jsme se všichni sešli tradičně hodinu před začátkem utkání, abychom probrali všechna důležitá témata a vedli pestré rozhovory na úrovni. Sešli jsme se všichni ovšem kromě Dáňi (Daniel Měkota), který v Českém Dubu – vesničce, která má náměstí, které zoufale bojuje o to, aby se mohlo nazývat náměstím a které disponuje polozavřenou hospodou a autobusovou zastávkou s odpadkovým košem – nemohl toto náměstí najít a nemohl tedy najít ani cestu k hale. V takovýchto chvílích člověk jedná pouze na základě základních lidských instinktů a jedná nejlépe v zájmu svého života, a tak také Dáňa jednal a jediná rozumná možnost v tuto chvíli byla zavolat Králikovi (tady závorku dávat nemusím, všichni ho znáte) o pomoc, čímž se celý problém vyřešil.
První zápas jsme sehráli se starou gardou Koberov. Takovýto zápas je v oficiálních kuloárech veden jako derby s velkou příměsí rivality. Do utkání jsme vstupovali s velkým odhodláním a zdravým sebevědomím, díky kterému jsme si sami v hlavách vytvořili představu, že jsme v sázkových kancelářích vedeni jako favorité.
Z tohoto omylu nás po 10 minutách hry vyvedl Suky (Jan Súkeník), který při obraném zákroku, který vlastně ani neudělal, držel florbalku, jako když hrabe listí a elegantně tečoval balónek tak, že ani já se svým přesunovacím umem jsem prostě nebyl schopen zabránit prvnímu obdrženému gólu v sezóně. Vzhledem k tomu, že se blíží listopad, budiž toto Sukymu odpuštěno. Rychlou odpověď si však připravil Dáňa, který se v Českém Dubu konečně rozkoukal a když už věděl, kde se nachází hala, s nalezením branky soupeře již neměl problém. Následně jsme si díky vrácenému sebevědomí získali zpět důvěru, předváděli jsme náš chytrý jablonecký florbal a díky tlaku jsme si vybojovali trestné střílení, které však bohužel Dáňa neproměnil.
Aby toho nebylo málo, tak jsem se opět ukázal já ve svém pravém světle a ševelící balónek z půlky hřiště mi propadl za záda, trefil tyč a ke všemu se bohužel odrazil od tyčky brankové konstrukce tak nešikovně, že trefil mé velké nešikovné tělo takovým způsobem, že ani můj mohutný skok (pád na zem) nepomohl k zabránění dalšího gólu v mé brance.
Naštěstí otěže zápasu převzal Javor (Lukáš Javůrek) a svým příkladným bojovným výkonem nás opět vrátil do zápasu krásnou trefou do koberovské branky. Tato vyrovnávací branka nás nastartovala k velkým výkonům, a to takovým, že dokonce i Novis (Martin Novák) poté, co mu nejprve byl největším soupeřem mantinel, se dokázal poprvé v sezóně prosadit a nastartoval tím gólostroj, jenž se zastavil až na skóre 7:2 pro nás a po prvním zápase jsme se mohli radovat z úspěšného vykročení do nové sezóny.
Hráčem utkání byl zvolen Javor, jenž si připsal do své kolonky individuálních statistik 2+1. Avšak jako správný profesionál z toho neměl radost a v pozápasovém rozhovoru se nechal slyšet, že jeho výkon má stále ještě mezery a hodlá se neustále zlepšovat. Tímto přístupem nám jde příkladem a ukazuje nám, že jsou i hráči jiného ražení a smýšlení než třeba Novis.
Druhý zápas následoval ihned po tomto utkání a po krátké přestávce jsme se ještě v provozní teplotě pustili do dalšího utkání.
V tomto klání nás vyzval domácí klub z Českého Dubu. I v tomto utkání jsme nastolili stejný průběh z minulého klání a drželi si převahu nad soupeřem a vytvářeli tlak, srovnatelný v tlakové nádobě u šumavské benzínky. Z toho jsme profitovali dvěma početními výhodami, přičemž až při té druhé dokázal Novis využít převahu a k naší neradosti, že zrovna on vstřelil další gól, který nám bude připomínat, jsme si vzali v utkání vedení do své moci.
Bohužel po dvou minutách přišlo ze strany soupeře vyrovnání a do konce první třetiny přišlo i nepříjemné otočení zápasu, takže do šaten (za mantinel) jsme šli za nepříznivého stavu v poměru 2:1 pro domácí.
Do druhé části jsme vstupovali s jasným cílem utkání opět vzít do své režie. Patrně jsme měli chybu ve scénáři a soupeři se povedlo jeho vedení navýšit na 3:1, což mělo za následek fakt, že Králik a jeho slovník se dostával do provozní teploty, která byla tak vysoká, že ochladila náladu a morálku v týmu. V těchto chvílích se pozná duch týmu a jen ti nejsilnější se vzchopí. Což náš tým samo sebou je a v čase 19:23 Novis zasadil semínko kontaktního gólu. Vyrovnání se i přes další neúspěšný nájezd, který měl na svědomí Králik, konalo. Jelikož Králik složil reparát za neproměněný nájezd a po tvořivé přihrávce od Denise (balónek Králikovi z metru podal) vyrovnal stav utkání na 3:3. Avšak bohužel pro nás naší takticky nedisplinovanou hrou jsme opět pomyslné misky vah nechali přelít na stranu soupeře a za mantinely se šlo za stavu 5:3 pro Český Dub.
Po přestávkovém vystoupení OneKebab show v podání Králika, kde předvedl takové antré, že i já jako náhradní gólman jsem cítil vinu za skóre, jež ukazovala časomíra. A díky tomu jsme se shodli, že předvedeme třetinu snů a natočí se o nás film Zázrak na palubovce. V čase 31:58 svitla první naděje na námět filmové předlohy, když Javor přidal další gól do své sbírky a nám svitla naděje na obrat. Avšak bohužel jediný film, který podle nás bude natočen, bude leda tak Zmatek v tortile, jelikož jsme opět předvedli naivní a netaktický výkon, jenž vyústil v totální zmar a krach v naší defenzivě a z druhého zápasu jsme si odnesli prohru v poměru 7:4 pro soupeře.
V pozápasovém posezení ve Steak Pub U Medvěda jsme se všichni shodli, že na naší prohře má vinu rozsáhlá marodka, jež čítá Sena (Lukáše Slámu), Schlindyho (Petr Schlindenbuch), Beryho (Tomáš Beran) a bratry Kujanovic. Takže vám tímto moc děkujeme, kluci.
Věříme, že se naše marodka do příštího zápasu ztenčí jako moje a Králikovo břicho a skóre se rozroste jako vlasy na Novisově čele.
Příští zápasy sehrajeme 6. 11. 2021 v České Lípě proti domácím celkům Gladiátorů a Bestiím D. Člověk aby se bál do Lípy jet, když tým Bestií má i déčkový tým. Avšak kdo se bojí, nesmí na kebab, tudíž se na vás opět těšíme 6. 11.
Čermis (ten co sedí občas v bráně)