Dnes jsme si pro vás připravili hned dvojrozhovor s jabloneckými odchovanci Lukášem Lhotou a Adamem Balatkou. Oba nyní hrají nejvyšší českou florbalovou soutěž za FBC Liberec kde pravidelně bojují o play-off.
Ahoj kluci, díky že jste oba přijali pozvání k rozhovoru.
Lukáš: Ahoj Kubo a zdravím také všechny čtenáře
Adam: Ahoj
Hned zpočátku by mě zajímalo, jaké byly vaše florbalové začátky. Jak jste se k florbalu v Jablonci dostali?
L: Všechno začalo u nás doma na dvorku, kde jsem s legendární bambuskou začal mlátit do florbalového míčku. Samotná florbalka byla o hodně větší než já a pamatuji si, že jsem jich i několik zlomil. To mě od florbalu neodradilo, mamka mě v sedmi letech přihlásila na kroužek a poté jsem přešel v deseti letech do mladších žáků do Jablonce.
A: Od mala jsem hrál fotbal, ale pak jsem ve škole začal chodit na kroužek florbalu a hrozně mě to bavilo. Asi za rok jsem skončil s fotbalem a přešel jsem naplno k florbalu. Začínal jsem v Jablonci v mladších žácích, bylo mi asi 11.
Strávili jste zde své začátky. Co vás první florbalové roky v našem klubu naučily?
L: První roky mi daly opravdu hodně. Zjistil jsem, co pro mě florbal znamená, a že ho chci hrát i v budoucnu. Vždy jsem chodil na tréninky s nadšením a skoro se vracel zklamaný domů, že další trénink bude až za dva dny. Takže určitě to byl nějaký vztah k florbalu, soutěživost, nadšení do učení nových věcí a dovedností, a to mě hnalo stále dál a dál.
A: Během těch 3 let co jsem zde strávil jsem si florbal zamiloval. V žákovských kategoriích na výsledcích vůbec nezáleželo a florbale jsem hrál čistě pro radost. Vždy mě ale trochu štvalo, že jsme s většíma týmama jako Liberec, Ústí n. L. a dalšíma prohrávali fakt o dost. Celkově bylo vidět, že ti kluci jsou někde trochu jinde oproti nám. Říkal jsem si, že bych jednou chtěl hrát florbal aspoň tak jako oni a to mě asi motivovalo.
Přestup do Liberce vás oba potkal v mládežnických kategoriích. Jaký to byl pro vás skok? Bylo těžké se aklimatizovat na úroveň místních spoluhráčů a soupeřů? Jak vás brali kluci v kabině?
L: Neuvěřitelný skok. Když jsem přestupoval, tak jsem šel prvním rokem do juniorské kategorie a to hned do nejvyšší celostátní ligy juniorů, takže se stalo například, že jsem poslední sezónu v Jablonci hrál proti Roudnici a další rok s Libercem proti Tatranu nebo Vítkovicím. Pro mě začátek v Liberci byl hodně těžký. Pomalu jsem se na to chtěl vykašlat, nestíhal jsem, byl jsem všude o krok pozadu, ale nevzdal jsem se. Nakonec jsem se do toho dostal a ještě se zlepšoval. Kluci mě přijali úplně suprově. Na první rok v Liberci vzpomínám úplně nejradši.
A: Je to tak, já jsem přestoupil do Liberce ve věku, kdy jsem již spadal pod kategorii dorostenců. Jsem rád, že jsem to udělal už tak relativně brzy. Pro mě osobně to byl velký skok. Tréninky byly častěji a najednou jsem nebyl ten, kdo patří k těm nejlepším na tréninku, ale spíš naopak. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem se trochu rozkoukal, ale jsem rád, že mi trenéři věřili a dostával jsem dost příležitostí. Všichni kluci byli samozřejmě v pohodě a hned mě vzali mezi sebe.
Lukáš Lhota (vpravo) v souboji s reprezentantem ČR a hráčem Florbalu Chodov Jiřím Bauerem (vlevo)
Jaké jsou vaše největší florbalové zážitky a cíle do budoucna?
L: Určitě bych zmínil první gól za juniory proti Bulldogs Brno, vyhrocené play-off s juniorkou a obecně atmosféra v týmu. Vždy když slyším písničku Hold strong, kterou jsme si pouštěli před zápasy, tak mi přejede mráz po zádech a mám husí kůži. Poté nemůžu zapomenout na svůj první zápas za muže proti Bohemce a první gól, také proti Bulldogs Brno. Soustředění s českou reprezentací juniorů. Dále zápas proti Tatranu, který jsme vyhráli 4:3, a kde jsem vstřelil dvě branky. Tento zápas nás posunul do finále Poháru Českého florbalu. Rád vzpomínám na zápas v hokejové aréně v Pardubicích, kam se nahrnulo pět tisíc lidí. Takovou atmosféru jsem ještě nikdy nezažil. A ještě jeden zápas proti týmu ze Švédské SSL - IBF Hollvikens, který mě neuvěřitelně motivoval. A mnoho dalších okamžiků :D. Rád bych do budoucna zkusil život ve Švýcarsku a u toho jejich nejvyšší ligu. Ale to mám ještě hodně práce před sebou.
A: Musím říct, že jsem vděčný za to kolik mám i na svůj věk silných zážitků spojených s florbalem. V dorostencích jsme s výběrem Ústecko Libereckého kraje vyhráli regionální MČR - to byl velký zážitek, protože jsme rozhodně nepatřili mezi favority. Dál rád vzpomínám na zápasy s mužským A týmem, ať už je to vyhraná série play down proti Ústí n. L. na 7 zápasů, nebo je to finále poháru ČP. A nikdy asi nezapomenu na svých 10 golů proti Bulldogs Brno v extralize juniorů.
Oba dva jste se i přes velkou konkurenci dokázali probojovat do mužské superligy. Kolik času týdně nyní florbalu dáváte a jaký vidíte největší rozdíl mezi nejvyšší juniorskou a mužskou soutěží?
L: Řekl bych tak 3-4 tréninky týdně plus dva zápasy o víkendu. Kvůli tomu nezbývalo moc času na individuální rozvoj ve volném čase. Rozdíl mezi juniorskou a mužskou soutěží je enormní. Jde úplně o jinou soutěž. Od nasazení, atmosféru, rychlost a tvrdost až po taktiku nebo dovednosti.
A: Rozdíl je jednoznačně v rychlosti a fyzické hře. Člověk má obecně na všechno méně času a často si nemůže dovolit to, co by v juniorské lize hravě vyšlo. Co se týče času, který florbalu věnuji, tak je to tenhle rok trochu specifické kvůli částečnému přerušení soutěže na podzim. Jinak obecně tréninky jsou 4x týdně o víkendu zápas. Já musím obětovat trochu florbalu na úkor studiu a na tréninky z Prahy dojíždím pouze 2x týdně.
Adam Balatka (vlevo) po úspěšném souboji s Janem Dobisíkem z FBŠ Bohemians (vpravo)
Jak hodnotíte letošní sezónu v Liberci? Opět o jedno místo nevyšlo play-off…
L: Tato sezóna byla výrazně ovlivněna covidem, takže jsme nemohli jet podle plánu. Na podzim nám bylo zakázáno hrát. Poté jsme jako tým prošli karanténou, ale jsme velmi rádi, že jsme dostali výjimku od ministerstva a mohli znovu trénovat a začít hrát a aspoň v téhle době nějak sportovat. Každopádně po pauze jsme museli stihnout hodně zápasů a bylo taky hodně tréninků, abychom se znovu vůbec dostali do formy. Letos mě neminula různá zranění a covid, takže teď jsem měl období, kdy jsem se dával do kupy a nemohl jsem se naplno věnovat florbalu. Kvůli těmto nepříjemnostem jsem chyběl půl sezóny. Navíc jsme skončili znovu devátí, takže nás znovu mine play-off. Doufám, že příští rok bude vydařenější a dostaneme se tam.
A: Nevím co k tomu říct, zase nám to nevyšlo. Ale musím říct, že mám dobrý pocit z toho jaký florbal hrajeme a rozhodně jsme se od loňska jako tým zase kus posunuli.
Mnoho fanouškovských dotazů padlo na vaše sportovní idoly a také na fanynky :). Máte nějaké?
L: Nikdy jsem žádné idoly neměl. Maximálně jsem měl oblíbené hráče a tým a těm jsem potom fandil. Pokud jde o fanynky :D, občas po zápase mi něco zazvoní na ig, ale jinak asi nic. Každopádně svůj první podpis pro fanouška mám ještě v záloze :D.
A: Popravdě teď už se moc sportovními idoly neřídím. Když jsem byl mladší, tak byl můj idol samozřejmě Jaromír Jágr a z florbalových hvězd asi Kim Nilsson. No a snad nějaké fanynky mám, myslím, ale myslím, že mamka s babičkou to jistí...
Co považujete za nejdůležitější body vašeho úspěchu? Hrát v nejvyšší lize není jentak.
L: Sebevědomí! Kdybych si nevěřil, tak bych nikdy nebyl tam, kde jsem teď. Jako další bych zmínil nějaký sebeuspokojení se svojí hrou. To znamená, že příště chci hrát ještě lépe než minule a pořád se zlepšovat/učit se něco nového. A čistě florbalové dovednosti: čtení hry/soupeře, nahrávka, bránění, odebírání míčků a občas se také ustřelím a dám gól :D. Hodně mi pomohly začátky, kdy jsem hrával v obraně s Petrem Kološem, který mi předal hodně zkušeností a výrazně mi pomohl v mé kariéře v Liberci.
A: Pro mě je asi nejdůležitější fyzická kondice, kterou musím vybudovat samozřejmě přes léto. Na tom jsem pak schopen postavit svou hru. Když jsem rychlejší, vydržím být pořád v pohybu a vyhrávám souboje, tak se pak projeví i moje silné,čistě florbalové schopnosti.
Na závěr se nemůžu nezeptat. Pohráváte si někdy s myšlenkou, že se někdy vrátíte zpátky do Jablonce?
L: Jablonec mi dal hodně a děkuji všem trenérům, kteří mi pomohli k tomu, kde nyní jsem. V Jablonci jsem začínal a také bych tam chtěl jednou skončit, nejradši s těmi se kterými jsem začínal. Umím si představit vysněnou pětku: Honza Malinovský, Adam Balatka, Kuba Daníček, Lukáš Lhota, Tomáš Janota a vzali bychom si k sobě nějakýho mladýho, aby tam aspoň jeden běhal :D. A trénoval by nás Králik s Javorem.
A: Popravdě zatím jsem o tom nepřemýšlel. Rozhodně bych tu variantu směrem ke konci kariéry nezavrhoval.
Děkuji za rozhovor a ať se vám daří nejen na florbalových hřištích!
L: Taky díky, Kubo.
A: Také děkuji a jabloneckému florbalu přeji hodně zdaru.
Dnes jsme si pro vás připravili hned dvojrozhovor s jabloneckými odchovanci Lukášem Lhotou a Adamem Balatkou. Oba nyní hrají nejvyšší českou florbalovou soutěž za FBC Liberec kde pravidelně bojují o play-off.
Ahoj kluci, díky že jste oba přijali pozvání k rozhovoru.
Lukáš: Ahoj Kubo a zdravím také všechny čtenáře
Adam: Ahoj
Hned zpočátku by mě zajímalo, jaké byly vaše florbalové začátky. Jak jste se k florbalu v Jablonci dostali?
L: Všechno začalo u nás doma na dvorku, kde jsem s legendární bambuskou začal mlátit do florbalového míčku. Samotná florbalka byla o hodně větší než já a pamatuji si, že jsem jich i několik zlomil. To mě od florbalu neodradilo, mamka mě v sedmi letech přihlásila na kroužek a poté jsem přešel v deseti letech do mladších žáků do Jablonce.
A: Od mala jsem hrál fotbal, ale pak jsem ve škole začal chodit na kroužek florbalu a hrozně mě to bavilo. Asi za rok jsem skončil s fotbalem a přešel jsem naplno k florbalu. Začínal jsem v Jablonci v mladších žácích, bylo mi asi 11.
Strávili jste zde své začátky. Co vás první florbalové roky v našem klubu naučily?
L: První roky mi daly opravdu hodně. Zjistil jsem, co pro mě florbal znamená, a že ho chci hrát i v budoucnu. Vždy jsem chodil na tréninky s nadšením a skoro se vracel zklamaný domů, že další trénink bude až za dva dny. Takže určitě to byl nějaký vztah k florbalu, soutěživost, nadšení do učení nových věcí a dovedností, a to mě hnalo stále dál a dál.
A: Během těch 3 let co jsem zde strávil jsem si florbal zamiloval. V žákovských kategoriích na výsledcích vůbec nezáleželo a florbale jsem hrál čistě pro radost. Vždy mě ale trochu štvalo, že jsme s většíma týmama jako Liberec, Ústí n. L. a dalšíma prohrávali fakt o dost. Celkově bylo vidět, že ti kluci jsou někde trochu jinde oproti nám. Říkal jsem si, že bych jednou chtěl hrát florbal aspoň tak jako oni a to mě asi motivovalo.
Přestup do Liberce vás oba potkal v mládežnických kategoriích. Jaký to byl pro vás skok? Bylo těžké se aklimatizovat na úroveň místních spoluhráčů a soupeřů? Jak vás brali kluci v kabině?
L: Neuvěřitelný skok. Když jsem přestupoval, tak jsem šel prvním rokem do juniorské kategorie a to hned do nejvyšší celostátní ligy juniorů, takže se stalo například, že jsem poslední sezónu v Jablonci hrál proti Roudnici a další rok s Libercem proti Tatranu nebo Vítkovicím. Pro mě začátek v Liberci byl hodně těžký. Pomalu jsem se na to chtěl vykašlat, nestíhal jsem, byl jsem všude o krok pozadu, ale nevzdal jsem se. Nakonec jsem se do toho dostal a ještě se zlepšoval. Kluci mě přijali úplně suprově. Na první rok v Liberci vzpomínám úplně nejradši.
A: Je to tak, já jsem přestoupil do Liberce ve věku, kdy jsem již spadal pod kategorii dorostenců. Jsem rád, že jsem to udělal už tak relativně brzy. Pro mě osobně to byl velký skok. Tréninky byly častěji a najednou jsem nebyl ten, kdo patří k těm nejlepším na tréninku, ale spíš naopak. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem se trochu rozkoukal, ale jsem rád, že mi trenéři věřili a dostával jsem dost příležitostí. Všichni kluci byli samozřejmě v pohodě a hned mě vzali mezi sebe.
Lukáš Lhota (vpravo) v souboji s reprezentantem ČR a hráčem Florbalu Chodov Jiřím Bauerem (vlevo)
Jaké jsou vaše největší florbalové zážitky a cíle do budoucna?
L: Určitě bych zmínil první gól za juniory proti Bulldogs Brno, vyhrocené play-off s juniorkou a obecně atmosféra v týmu. Vždy když slyším písničku Hold strong, kterou jsme si pouštěli před zápasy, tak mi přejede mráz po zádech a mám husí kůži. Poté nemůžu zapomenout na svůj první zápas za muže proti Bohemce a první gól, také proti Bulldogs Brno. Soustředění s českou reprezentací juniorů. Dále zápas proti Tatranu, který jsme vyhráli 4:3, a kde jsem vstřelil dvě branky. Tento zápas nás posunul do finále Poháru Českého florbalu. Rád vzpomínám na zápas v hokejové aréně v Pardubicích, kam se nahrnulo pět tisíc lidí. Takovou atmosféru jsem ještě nikdy nezažil. A ještě jeden zápas proti týmu ze Švédské SSL - IBF Hollvikens, který mě neuvěřitelně motivoval. A mnoho dalších okamžiků :D. Rád bych do budoucna zkusil život ve Švýcarsku a u toho jejich nejvyšší ligu. Ale to mám ještě hodně práce před sebou.
A: Musím říct, že jsem vděčný za to kolik mám i na svůj věk silných zážitků spojených s florbalem. V dorostencích jsme s výběrem Ústecko Libereckého kraje vyhráli regionální MČR - to byl velký zážitek, protože jsme rozhodně nepatřili mezi favority. Dál rád vzpomínám na zápasy s mužským A týmem, ať už je to vyhraná série play down proti Ústí n. L. na 7 zápasů, nebo je to finále poháru ČP. A nikdy asi nezapomenu na svých 10 golů proti Bulldogs Brno v extralize juniorů.
Oba dva jste se i přes velkou konkurenci dokázali probojovat do mužské superligy. Kolik času týdně nyní florbalu dáváte a jaký vidíte největší rozdíl mezi nejvyšší juniorskou a mužskou soutěží?
L: Řekl bych tak 3-4 tréninky týdně plus dva zápasy o víkendu. Kvůli tomu nezbývalo moc času na individuální rozvoj ve volném čase. Rozdíl mezi juniorskou a mužskou soutěží je enormní. Jde úplně o jinou soutěž. Od nasazení, atmosféru, rychlost a tvrdost až po taktiku nebo dovednosti.
A: Rozdíl je jednoznačně v rychlosti a fyzické hře. Člověk má obecně na všechno méně času a často si nemůže dovolit to, co by v juniorské lize hravě vyšlo. Co se týče času, který florbalu věnuji, tak je to tenhle rok trochu specifické kvůli částečnému přerušení soutěže na podzim. Jinak obecně tréninky jsou 4x týdně o víkendu zápas. Já musím obětovat trochu florbalu na úkor studiu a na tréninky z Prahy dojíždím pouze 2x týdně.
Adam Balatka (vlevo) po úspěšném souboji s Janem Dobisíkem z FBŠ Bohemians (vpravo)
Jak hodnotíte letošní sezónu v Liberci? Opět o jedno místo nevyšlo play-off…
L: Tato sezóna byla výrazně ovlivněna covidem, takže jsme nemohli jet podle plánu. Na podzim nám bylo zakázáno hrát. Poté jsme jako tým prošli karanténou, ale jsme velmi rádi, že jsme dostali výjimku od ministerstva a mohli znovu trénovat a začít hrát a aspoň v téhle době nějak sportovat. Každopádně po pauze jsme museli stihnout hodně zápasů a bylo taky hodně tréninků, abychom se znovu vůbec dostali do formy. Letos mě neminula různá zranění a covid, takže teď jsem měl období, kdy jsem se dával do kupy a nemohl jsem se naplno věnovat florbalu. Kvůli těmto nepříjemnostem jsem chyběl půl sezóny. Navíc jsme skončili znovu devátí, takže nás znovu mine play-off. Doufám, že příští rok bude vydařenější a dostaneme se tam.
A: Nevím co k tomu říct, zase nám to nevyšlo. Ale musím říct, že mám dobrý pocit z toho jaký florbal hrajeme a rozhodně jsme se od loňska jako tým zase kus posunuli.
Mnoho fanouškovských dotazů padlo na vaše sportovní idoly a také na fanynky :). Máte nějaké?
L: Nikdy jsem žádné idoly neměl. Maximálně jsem měl oblíbené hráče a tým a těm jsem potom fandil. Pokud jde o fanynky :D, občas po zápase mi něco zazvoní na ig, ale jinak asi nic. Každopádně svůj první podpis pro fanouška mám ještě v záloze :D.
A: Popravdě teď už se moc sportovními idoly neřídím. Když jsem byl mladší, tak byl můj idol samozřejmě Jaromír Jágr a z florbalových hvězd asi Kim Nilsson. No a snad nějaké fanynky mám, myslím, ale myslím, že mamka s babičkou to jistí...
Co považujete za nejdůležitější body vašeho úspěchu? Hrát v nejvyšší lize není jentak.
L: Sebevědomí! Kdybych si nevěřil, tak bych nikdy nebyl tam, kde jsem teď. Jako další bych zmínil nějaký sebeuspokojení se svojí hrou. To znamená, že příště chci hrát ještě lépe než minule a pořád se zlepšovat/učit se něco nového. A čistě florbalové dovednosti: čtení hry/soupeře, nahrávka, bránění, odebírání míčků a občas se také ustřelím a dám gól :D. Hodně mi pomohly začátky, kdy jsem hrával v obraně s Petrem Kološem, který mi předal hodně zkušeností a výrazně mi pomohl v mé kariéře v Liberci.
A: Pro mě je asi nejdůležitější fyzická kondice, kterou musím vybudovat samozřejmě přes léto. Na tom jsem pak schopen postavit svou hru. Když jsem rychlejší, vydržím být pořád v pohybu a vyhrávám souboje, tak se pak projeví i moje silné,čistě florbalové schopnosti.
Na závěr se nemůžu nezeptat. Pohráváte si někdy s myšlenkou, že se někdy vrátíte zpátky do Jablonce?
L: Jablonec mi dal hodně a děkuji všem trenérům, kteří mi pomohli k tomu, kde nyní jsem. V Jablonci jsem začínal a také bych tam chtěl jednou skončit, nejradši s těmi se kterými jsem začínal. Umím si představit vysněnou pětku: Honza Malinovský, Adam Balatka, Kuba Daníček, Lukáš Lhota, Tomáš Janota a vzali bychom si k sobě nějakýho mladýho, aby tam aspoň jeden běhal :D. A trénoval by nás Králik s Javorem.
A: Popravdě zatím jsem o tom nepřemýšlel. Rozhodně bych tu variantu směrem ke konci kariéry nezavrhoval.
Děkuji za rozhovor a ať se vám daří nejen na florbalových hřištích!
L: Taky díky, Kubo.
A: Také děkuji a jabloneckému florbalu přeji hodně zdaru.